Valašské Bolzano - návštěva na Prostřední Bečvě u pana Ivo Molitora

592A9491-1-1-750x500

Milá vzpomínka na majitele firmy MOUB interier s.r.o. Ivo Molitora, který nás opustil v roce 2019. 

Jsou setkání, která neuspěcháte. Musíte je nechat uzrát, jako víno na vinici či láhev ve sklípku. Musíte si na ně počkat a musíte si pro ně dojít. Nebo – v našem případě spíše dojet…

S panem Ivem Molitorem z firmy Moub interier s.r.o. se již nějaký čas známe. Vybavil si (nebo tedy spíše doslova vymazlil si) našimi světly a vypínači svůj soukromý sklípek v malebné vísce uprostřed lesů, vod a kopců zvané Prostřední Bečva. My jsme se za ním vypravili na Den dětí. Přesně v 08:07 minut parkujeme u malého motorestu, a tak trochu s obavami, zda to není příliš brzy, vytočíme jeho číslo. Na druhé straně se ozve: „Jé, já jsem ještě v pyžamu, ale do 10 min. jsem tam pro vás.“ Jak řekne, tak i činí. Deset minut nato se už proplétáme uličkami vísky až „na místo činu“. Chaloupka se vyloupne kousek za statkem a přilehlou pilou. Pan Ivo nás navádí, kde máme zaparkovat a než se tak stane – kyne rukou přes ulici na sousední chatičku a s patřičnou hrdostí pronáší, že tam je ona vymazlená vinárnička.

Rozhovor je úplně bezprostřední. Pan Ivo nás zve dál do jejich domku, který s se sklepní vinárnou chatou sousedí. Okamžitě na nás dýchne Itálie. Každý detail, každý kus nábytku, dlažby, stěny… vše je tu doslova vyladěné. Než se nadějeme, milá paní Molitorová, nám v kouzelných keramických šálcích, které vypadají jako miniaturní plecháčky, připraví kávu a rozhovor plyne a plyne…

Dozvíme se, že láska k Itálii, k italským produktům a řemeslu, vznikla velice záhy v mládí, kdy tam pan Ivo zhruba ve 20ti letech začínal jako pomocník na stavbách. Tehdy třídil a čistil cihly. Pak přes sběrače jablek nebo obkladače prošel ještě mnoha dalšími profesemi, vše se učil od italských mistrů, vše si osahal a když pak později sám získal zakázky na stavební práce a založil firmu, své znalosti a um předával dále svým zaměstnancům a dělníkům.

Dnes jeho stavební firma Moub interier s.r.o. působí jak u nás v Čechách, tak i na území Itálie. Jak sám říkal, Itálie je jeho veliká láska a působí tam již 29 let. „A proč Moub interier?“, ptáme se. Manželé se rozesmějí a líčí nám historku o jednom zaučujícím se dělníkovi, který tuhle Molitorovu školu života nazval zkratkou MOUB – neboli Molitorovo odborné učiliště Bolzano. Inu ujalo se!

 

Uprostřed přírody nasloucháme povídání obou manželů. Pořizujeme si pár snímků venkovní kuchyně, stylových kořenek a detailů nábytku. Pak také přecházíme přes ulici do rozbudovaného objektu chaty s vinárnou. „Tady bude bydlet maminka ženy,“ říká pan Ivo a s laskavým dovětkem, že má skvělou tchyni doplňuje: „Lepší než tchyně v baráku, je tchyně v baráku naproti.“

Fotografie k článku v blogu

Obejdeme chatku a zjistíme, že sousedí s potokem. Opět na nás dýchne lehkost bytí. Jako bychom byli snad v Provance nebo někde u moře… Jen tady místo něj šumí les a potůček.  Na zahradě vidíme skleník s rajčátky a salátem, obsypané keře rybízů a borůvek, … a kousek dál už vyrůstají základy budoucí vinice. Vše je zatím v procesu, vše se dobudovává. Vše si pan Molitor dělá sám, vybírá materiály, kombinuje… Detaily řeší s paní. Doplňují se… Zaujmou nás našedo natřené trámy, které stavbě na několika místech dominují. Lemují přístřešek s budoucím posezením, velkou terasu v patře i malé vyvýšené posezení u vstupního vchodu. Po krátké prohlídce malebného vnitřku a patra se spouštíme do příjemného chládku vinárničky. Všude je vidět řemeslná kovářská a dřevařská práce. Konečně tady vidíme na stěně i naše porcelánové krasavce Garby, uvnitř vinárničky povrchové vedení a světla.

Fotografie k článku v blogu

Pan Ivo se rozzáří. Hned po otevření dveří je vidět s jakou láskou a péčí to tady zařídil. Fotky jsme sice viděli už s předstihem, ale takhle naživo je malebnost sklípku doslova hmatatelná. Detaily vlastně všeho, co tady vidíme, krásně vyzní. Deska stolu sem prý doputovala až z Indonésie a aby ji dostali do prostor sklípku, museli vybourat okno. Dostanu skleničku vína (+ lahvinku na večer) a střídavě naslouchám hovoru pánů nebo se bavíme s paní. Mezi focením, a že je opravdu co fotit, pořizuji i jediný společný snímek obou pánů. Až později si všimnu, že pan Molitor na něm přivírá oči. Byla jsem u toho, a věřte mi, že blahem – nebo spíše „bláhem“ (ten druhý na snímku je totiž náš pan ředitel – pan Bláha).

Ač bych chtěla říct, že čas plyne pomalu – plyne rychle. Dvě hodinky utečou jakoby nic. Ptáci zpívají a pan Ivo ozobává plodící strom moruše. Vracíme se na terasu jejich domu a ač by se našlo témat a povídalo dobře ještě moc dlouho, nakonec se loučíme. Molitorovi míří někam dále za dobrodružstvím. Víkend začíná. My míříme zpět domů zpracovat to, co jsme zachytili a předat to dál.

Po cestě rozjímáme a říkáme si, že je fajn viděl lidi, kteří dávají prostor tomu, co prodáváme, co milujeme. Kteří mají stejný cit pro detail a všemu, co dělají, dávají nejen další rozměr, ale i vdechují duši.

Jsou setkání obvyklá. A pak jsou tu ta, která už tolik obvyklá nejsou. Která nás samotné překvapí. Už jenom proto, že málokdo z našich zákazníků nás tak mile přivítá ve svém soukromí.

592A9361-750x500

592A9365-750x500

592A9399-750x500

592A9427-750x500

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení